Dostala jsem důvěru k vyklizení a prodeji velkého rodinného tří patrového domu o 22 místnostech, se 4 balkony, terasou 17m2, dvěma garážemi a dalšími parkovacími místy kolem domu. Na zahradě byl ještě menší domek z cihel, hospodářský přístavek na chov drůbeže, kůlna a kus pěkné zahrady. Tady jsem Vám spolu s majitelkou sepsala jeho historii, doufám že se Vám bude líbit.
Stavba domu
Stavební povolení na dům bylo vydáno v roce 1970 a k domu je k dispozici část tehdejší stavební dokumentace a několik faktur. Dům byl stavěn v letech 1971 – 1975 z plných cihel, které jsou zčásti ještě uskladněné na zahradě jako materiál, který zbyl, není na nich patrná degradace ani po 40 letech skladování na zahradě, celoročně za různých povětrnostních podmínek, jen pod kusem linolea.
Dům stavěl svépomocí majitel pozemku, pan Milan Olejník, který dům chtěl pro svoji rodinu. Olejníkovi pochází z Drnovic a vzhledem k tomu, že do té doby žili v malém domku s rodiči a měli k dispozici jen jednu místnost s manželkou a 2 dětmi, chtěl postavit velký dům, kde by měli všichni dostatek prostoru, což se mu nakonec povedlo.
Před stavbou byly nejvíce náročné a zdlouhavé přípravné práce. Na pozemku se nacházela kolem roku 1900 stará tělocvična a poté na pozemku byl kravín. Olejníkovi koupili pozemek a nejdříve museli sami odstranit kravín – rozebrat budovu cihlu po cihle, odstranit ručně těžká koryta a připravit prostor pro stavbu domu, s touto prací denně pomáhaly i jejich děti – kladívkem čistily cihly od původních stavebních materiálů. Tato přípravná fáze před stavbou domu byla náročnější než stavba samotná, vzpomíná jejich dcera.
Bývalí majitelé
Panu Milanovi Olejníkovi na svépomocné stavbě občas pomáhal jeho příbuzný, se stavebním vzděláním, protože pan Olejník sám neměl vzdělání z oblasti stavebnictví, díky radám, občasné pomoci a kontrole provedených prací byl dům nakonec postaven velice kvalitně a precizně, za 45 let nebyl nijak modernizován, jen procházel běžnou údržbou a i v době prodeje byl v dobrém technickém stavu, k okamžitému nastěhování bez nutnosti něco akutně rekonstruovat.
Profesí byl pracovník v kanceláři a velký sportovec, vedl oddíl gymnastiky, další sportovní oddíly a celý život se vzdělával v oblasti sportu, fyziologie těla, tělovýchovy. Byl aktivním gymnastou, také závodně vesloval, byl fotbalistou, sportoval už od dětství, účastnil se gymnastických soutěží, je o něm záznam i v knize Drnovice a nepolevil ve sportu nijak zásadně ani při stavbě domu. Pracoval pro svaz tělesné výchovy v Drnovicích, které tehdy byly sportovní obcí, která byla i díky tomu věhlasná – zejména v gymnastice a fotbale.
Jeho žena, Růžena Olejníková (roz. Novákové), byla švadlena. Seznámili se díky sestře pan Olejníka, která se spolu s Růženou učila profesi švadleny v Ivanovicích na Hané.
Bohužel panu Olejníkovi nebylo umožněno těšil se z nového domova dlouho. Pan Olejník nečekaně zemřel, nebydlel ve svém díle ani rok od kolaudace, zemřel ve 48 letech na náhlou příhodu, způsobenou vysokým krevním tlakem, o kterém do té doby neměl ani ponětí, protože byl velký sportovec a domníval se, že je zdravý. Dokonce přežil pouze o měsíc svatbu své dcery, která pak s manželem v domě bydlela a založili si zde chovnou stanici psů.
Paní Růžena Olejníková stala sama ve 42 letech, se dvěma dospělými dětmi, všichni pak v domě bydleli. Dům se od té doby nijak neměnil, nemodernizoval a drobné opravy na domě prováděl syn, též Milan Olejník, který v domě zůstal. Dcera paní Růženy se později odstěhovala do Vyškova.
Uvažujete také o prodeji Vaší nemovitosti? Má také Vaše nemovitost svůj příběh, který by neměl zůstat zapomenutý? Ráda Vám pomohu s prodejem a napíšu spolu s Vámi skutečný příběh, o který se budete moci podělit.
